Základní bezpodmínečný příjem: analýza rizik

Myšlenka pečených holubů, kteří létají až do pusy, je typická pro pohádky. Přesto mnozí i relativně rozumní lidé si myslí, že tuto myšlenku jde realizovat v moderní společnosti. Má k tomu vést technologický pokrok. Je to skutečně možné, nebo je to jen postmoderní pohádka?

Právo na distribuci nadhodnoty

Zastánci bezpodmíněčného příjmu vychází z teze, že občané mají právo na podíl na nadhodnotách, které se ve státě vytvoří.

Pokud tedy zahrádkář vypěstuje jablka, tak na ona jablka mají nárok i ostatní lidé a musí se podělit, přestože mu nikdy s prací na zahradě nepomohli. Odůvodnění je jednoduché. Nepracující nemohli pomoci, protože zahrádkář zvládl vypěstovat jablka sám, nebo ve spolupráci se svými zaměstnanci. Soběstačnost zahrádkáře ovšem neznamená, že by jablka byla jeho. Jsou přeci všech! Musí se podělit, jinak by byl usvědčen z "nepokrokového myšlení".

Kde se berou peníze pro BZP

Odhlédneme od produktů. Dejme tomu, že k zajištění všeobecné prosperity stačí každého obdarovat finanční hotovostí.

Peníze již dlouho nejsou kryté zlatem. Užívání peněz je otázka víry. Věříme, že za onen potištěný papír můžeme směnit zboží. Proto onen papír přijímáme jako odměnu za svoji práci ve víře, že v budoucnu můžu onen papír dále směnit za produkty a práci druhých. Hodnota peněz je tedy víceméně virtuální.

Víra v peníze spočívá v předpokladu, že za nimi stojí určitá nadhodnota. Peníze totiž dostáváme za práci, nebo za převedení vlastnických práv. Dalším zdrojem peněz je solidarita ekonomicky aktivních s lidmi v těžké životní situaci. Ekonomicky aktivní skrze daně a sociální dávky předávají část nadhodnot, které vytvořili. Vše se pořád odvíjí od nadhodnoty, která je vytvořena. Kde není nadhodnota, tak není ani prostor pro solidaritu. Samozřejmě se můžeme zadlužit a dluh rozdat, ale tím vytváříme nejistou budoucnost pro sebe i naše potomky.

BZP nahradí sociální dávky

Předpokládejme, že na BZP vezmeme ze současného balíčku, který je určen na výplatu sociálních dávek. Všichni dostanou stejně bez ohledu na jejich životní situaci. Matka samoživitelka s postiženým dítětem dostane stejný BZP, jako zdravý práceschopný muž bez závazků. Princip solidarity bude proto narušen. Potřebný dostane méně (BZP je menší, než vyplácené sociální dávky).

Náhradu BZP za sociální dávky kdysi navrhoval poslanec Tlustý. Návrh narazil na odpor ČSSD. Zřejmě pochopili, že jde jen o okrádání potřebných.

BZP zaplatíme vytisknutím více peněz

Můžeme zvažovat princip solidarity v kombinaci s BZP. Každý by dostal základní příjem, ale potřební by dostali více. Potřebné peníze si prostě natiskneme. Tím se ovšem zvýší inflace. Nikdo tedy nezbohatne. Ve výsledku budou mít všichni stejně, jako před zavedením BZP.

BZP zaplatíme z vyšších daní

Předpokládejme, že bude zachován princip solidarity a potřební dostanou peníze, který jim umožní důstojný člověk. Zároveň dostanou peníze i lidé schopní práce, kteří prostě pracovat nechtějí. Pracující si BZP budou moc odpočítat ze svého příjmu jako nezdanitelnou částku. Stále je nutný aparát, který bude rozdělovat potřebným zdroje dle jejich situace.

Zachování principu solidarity v kombinaci s BZP zvyšuje požadavky na celkovou částku, která se bude rozdělovat. Tisknutí peněz jsme tedy zamítli. Půjčovat si také nechceme. Zbývá zvyšování daní.

Ekonomicky aktivní lidé tak příjdou o více nadhodnot, které vyprodukovali. Ne každý bude s tímto krokem souhlasit. Přirozenost člověka praví, že pokud se solidarita nevyplácí, tak se ji snažíme vyhnout. Ekonomicky aktivní lidé se proto budou snažit zatajit příjmy, nebo příjmy vyvést do zahraničí. Aby jim v tom bylo zamezeno, tak je nutný silný kontrolní mechanismu. To ve výsledku značí, že finanční a pracovní úřad musí dělat častěji kontroly, aby snížily nepřiznané příjmy a práci na černo. Časté kontroly budou vyžadovat větší personální obsazení a tím pádem i větší náklady na provoz úřadů.

Abychom zamezili vyvedení příjmu do zahraničí, tak by bylo nutné omezit svobodu podnikání. Tedy zamezit firmám se sídlem v zahraničí, aby podnikaly v ČR. Muselo by se jednat i o omezení prodeje zahraničního zboží. Je zcela běžné, že virtuální produkty můžeme nakoupit zcela v jiném státě rychle a jednoduše přes internet. Tím také dochází ke ztrátám na daních.

Jednoduše by systém mohl fungovat za předpokladu silného a restriktivního státu, který bude neustále kontrolovat aktivity svých občanů a zároveň bude potírat zahraniční podnikání, což povede k uzavření hranic.

Existuje řešení?

Abych nebyl nařknut jen z kritiky, tak navrhnu vlastní řešení: nezcizitelný příjem. Už dnes máme životní minimum. To se ovšem týká jen zaměstnanců a nezaměstnaných, ale nikoliv živnostníků a podnikatelů.

Nezcizitelný příjem by nešlo krátit o sociální a zdravotní pojištění, ani by na něj nemohl exekutor. Pokud si někdo nedokáže vydělat žádný příjem, tak má holt smůlu a musí se obrátit na Úřad sociálního zabezpečení. Pokud si je schopen vydělat méně, než je nezcizitelný příjem, tak mu peníze zůstávají. Stát by za něj platil sociální a zdravotní (pořád to vyjde levněji,než kdyby byl na ÚP).

Pokud by si občan vydělal více, než je nezcizitelný příjem, tak by již platil sociální a zdravotní pojištění a daně. Nezcizitelný příjem by byl tedy ochranou zejména pro lidi, kteří chtějí pracovat, či podnikat, ale chybí jim peníze do investic. Nezcizitelný příjem by jim tuto možnost dal. Zároveň by pro stát byl méně finančně náročný, než udržování občana na socálních dávkách. Je to také ochrana lidí, kteří chtějí vést živnost. Často totiž v případě neúspěchu člověk končí v rukou exekutorů, které na ně pošle stát či pojišťovna, kvůli nedoplatkům na sociálním a zdravotním pojištění. Samostanost se zatím v ČR trestá. Nezcizitelný příjem by ji chránil a umožnil nezaměstnaným, aby se uchytili na pracovním trhu jako živnostníci.